Merlin předstoupil před Jamese a pravil "I ta nejtvrdší ocel se dá kout, pokud se najde dost dobrý kovář." s těmito záhadnými slovy moudra ho zanechal samotného. Nemají pouze jeden význam, mohou znamenat, že všechno jde, když se chce nebo snad, že každý se může změnit nebo skutečně, že se dá kovat každá ocel? Věštba má mnoho významů a všechna jsou pravdivá a tak James získal první veštbu pro své nové jméno. Druhou věštbu věnoval Merlin Jamesovo mladší sestře, "Rod Martell nepozná strastí dokud zde zbude jeden, který vládne kladivem. A všechny strasti překoná, pokud je alespoň jeden spojený s přírodou." zněla věstba. Slova mají moc a slova z úst Merlinových mají moc býti pravdou, sourozenci si tato slova vzali k srdci a učinili je prvními hesly svého rodu. Co bylo jasné bylo to, že se nesmí vzdát kovářského řemesla a musí se mu vždy alespoň jeden věnovat a že jeden musí být spojený s přírodou. Mnoho Martellů se snažilo přijít na to, co by poslední slova mohla znamenat, ale významů bylo příliš mnoho. Příroda může znamenat bylinkářství, kterému se věnují nebo snad nějaké náboženství? Život na venkově? To nikdo pořádně neví, ale věří se, že je tím právě umění mastí, tinktur a práce s rostlinami.

​

Během cest skrz divokou severskou krajinu, na které se museli sourozenci vydat spolu s králem Arthurem poznali mnohé zajímavé lidi, jedním z nich byl Bowen Forrester, průvodce jenž je měl provést svou domovinou. Ukázalo se, že i jeho rodina je rodinou léčitelů a bylinkářů a tak s ním našel James i Gildhea velice snadno slovo. Po společných dnech putování severem a následně na Camelot nebylo slovo to jediné, co našla s Bowenem Gildhea. Nejdříve to bylo pouze zalíbení, které se zdálo být oboustranné, ač Gildhea nepůsobila, že tohle je úplně to, co si přála cítit, ale zalíbení pomalu přerostlo oběma přes hlavu. Když byl úkol sourozenců dokonán a oni se mohli vydat na cestu do svého nového domova, Gildhea se vydala jiným směrem, vydala se k jejich starému domovu na sever, jak řekla svému bratrovi, ale to nebyla tak docela pravda. Gildhea mířila na sever s Bowenem a bez úmyslu se vrátit zpět. Byla to poměrně krátká doba, co žila s ním a s jeho rodinou, když král Arthur táhl do války a Bowen měl být součástí armády, jak mu kázala jeho čest. No nebesa jim nepřála šťastný osud, ať už to mohlo být jakkoli, Bowen zemřel. Gildheu stihl žal a jakoby umírala ona sama, vydala se na Camelot vyhledat Merlina. Modlila se k němu a modlila se ke starým bohům, aby mohli být opět spolu. 
Když stanula před Merlinem a v samém zoufalství vznesla své prosby padajíce před ním na kolena, promluvil. "Můžete se opět setkat. Vaše duše mohou putovat dál a znovu se můžete narodit a setkat. Budete se míjet, setkáte se, prožijete celý život jeden bez druhého, ale budete stále pokračovat dál a skrze časoprostor se stanete nesmrtelnými." pravil jí podávaje větévku obsypanou lístky a bobulemi. Gildhea ji přijala ač neveděla, co tím myslel a ani co má s větévkou dělat se zklidnila a slzy brodící její tváře začaly osychat. Merlin jí pravil, že má sníst bobule a větévku zasadit na hrob svého milovaného a její přání se vyplní a stvrdí až do konce všech časů. Gildhea děkovala Merlinovi a vrátila se s novou nadějí v srdci na sever, kde učinila jak jí Merlin řekl. Toho večera se chystala vzít si život, aby se s ním mohla setkat, ale stalo se něco neočekávaného, Gildhea zjistila, že čeká dítě. Nemohla si vzít život aniž by tak zahubila plod života své lásky a tak opět ztratila naději, ač mateřská láska k dítěti je silná, tak se již nikdy neusmívala jako dříve. Žila dále jak nejlépe zvládla a nakonec dožila svých dní stářím.

Gildhea ovšem nevěděla, že její přání se splnilo a v dalším svém životě se se svou láskou opět setkala a je tomu tak až do dnes a bude tomu tak navždy, nebo tak to alespoň mělo být. Gildhea tehdy žádala o pomoc jak staré bohy, tak Merlina a nakonec zasáhli obě strany. Merlin jí přislíbil se s ním vždy v dalším životě setkat a zamilovat se do sebe, ale bohové jim dali ten dar, že spolu skutečně budou moci být a to v posmrtném životě. Pokud tedy oba zemřou, tak se setkají ve smrti a již se znovu nenarodí, budou tak spolu a šťastní.

​

​

​

"Spojeni srze čas a prostor putují hledajíce,

jeden druhého, opět se setkati zoufale toužíce.

I přes nevědomí o prožitém, cit v nich květe v této době

a vždy si najdou cestu k sobě.

​

Prázdné bude zaplněno a konec nastane konečně,

až smrt dostihne je společně."