Kdysi dávno, předávno, když kraj ostrovů byl divoký a nemilosrdný k jeho obyvatelům i cizincům, na severu žili bratr a sestra. Oba byli znalými kouzelníky a hlavně tedy kováři, bylinkáři a léčiteli. Jejich umění kovat předměty, ať už všední, šperky nebo zbraně, bylo vyhlášené široko daleko a upoutali tak pohled nejednoho oka. Stalo se tak, že upoutali pohled jednoho naprosto nečekaného zákazníka, samotného vladaře té doby, krále Arthura. 

 

Když do jejich domu zavítal sám král s družinou i svým věrným rádcem a přítelem, nejmocnějším kouzelníkem všech dob Merlinem, byli oba upřímně překvapeni. Ukázalo se, že si král žádal meč tak mocný, že by za jeho moci mohl nastolit stálý mír a přinést mu věčnou slávu. James, starší ze sourozenců, přezdívaný Òrd, nesouhlasil, řekl své sestře, že nechce vyrábět meč, který by měl přinést slávu a moc, protože by s sebou nesl i zkázu. Gildhea, mladší ze sourozenců, která byla hlavně úžasnou bylinkářkou a léčitelkou a tak jí přezdívali Mair, naopak souhlasila, líbilo se jí, že by oním mečem mohl král nastolit mír a ukončit všechny války a boje. James tedy po naléhání své sestry souhlasil, že meč skutečně ukují. Sourozenci předstoupili před krále a slíbili mu ukovat takový meč, kterým učiní konec rozbrojům a přinese neklidné zemi mír díky kterému by na něj všichni pamatovali. Král byl potěšen a nechal tedy zabalit vše potřebné pro tvorbu své nové zbraně, co by mohli bratr se sestrou potřebovat. Nevydali se však zpět do Camelotu, ale dále na sever, král měl zde ještě další cíl, který bylo nutno naplnit. 

​

Král přizval během cesty do své družiny dalšího muže, který byl tohoto kraje znalý a věděl je všechny divokou krajinou provést bez úhony. Ten muž byl jakýmsi zvláštním shonem událostí také kouzelníkem a jakožto nový člen trávil většinu času právě s Gildheou a Jamesem, kteří právě jako on příliš nezapadali mezi muže s kvalitním brněním a tituly zatíženými rameny. Nikdo už neví, co král Arthur na severu vlastně tak potřeboval, ale nakonec to skutečně získal a bez zaváhání všichni zamířili zpět do Camelotu. Po všech oslavách návratu vladaře do svého královského města přišla na řadu odměna, odměna pro průvodce divočinou, který se již stal přítelem oběma sourozencům. Jeho výsluhou byla hůl ze dřeva velice vzácného stromu, který byl v té době již téměř vyhuben, a i když měl teď svou odměnu, tak na králově dvoře ještě nějakou dobu zůstal.

​

Přišel jejich čas a tak se sourozenci dali do práce. Výroba meče jim zabrala čas od úplňku do úplňku, kdy stále zjemňovali čepel a nanášeli na kov další a další bylinné oleje a obklady, které měli kovu pomoct získat pevnost a sílu. Meč byl omotán mnohými kouzly, která ho chránila před rzí, ztupením, těžkopádností a vlastně vším, co by mu mohlo bránit v tom sloužit svému králi tak, jak si přál. Legenda říká, že byl nakonec meč dokován na dně jezera nad puklou zemí v jeho hlubinách, nad kterou jako nad přírodní výhní meč dokovali. Byla to právě Gildhea, která králi meč předala po jeho dokončení na hladině jezera a její krása z ní v legendách udělala Paní jezera. 

​

Přišla na řadu jejich odměna, kterou jim bylo věnováno jméno, jméno vystihující jejich um a službu králi, Martell znamenající kladivo. James Òrd a Gildhea Mair Martell, ale nedostali do vínku pouze jméno, které z nich udělalo někoho, ale dostali i kus země na jihozápadě ostrova, kde král očekával, že začnou nový život. Sourozenci dary přijaly a začali se připravovat na odjezd z města, které na ně bylo příliš hlučné. Avšak Merlin, velký kouzelník se rozhodl dát jim třem, spolu s průvodcem ze severu věštby, spolu s nimiž všichni opustili hlavní město. Martellové se usadili, kde jim král Arthur svým darem určil a jsou zde dodnes.