A bylo to tu zase. Opět se Adelle vydávala pryč ze svého "domova" do Bradavic. Její rodina jí doprovodila na vlak a tam už jen tady zamávala a jela vstříc novým dobrodružstvím. Cesta vlakem byla klidná a celou jí prospala, protože nemohla najít Rafaela ani Wiru s Melody. No s kočáry byl trošku problém, ale i přes to se dostali a nakonec už je čekala pouze zahajovací slavnost. Viděla u stolu nové tváře i staré z letní školy nebo minulého roku. Samozřejmě, hned co viděla Rafaela, tak byla šťastná, že alespoň on dorazil, protože věděla, že George nedorazí. No a tak nám začal školní rok, který byl tedy na můj vkus o hodně klidnější než ten předchozí, že by předzvěst pro ten další? Zapsala si své oblíbené předměty a jelikož se učila už dávno přes prázdniny, tak s tím nepřestávala ani teď na škole. Ano byla pečená vařená v knihovně. Všichni její přátelé běhali někde kolem za svými věcmi a ona zůstala většinu času sama.

Samozřejmě že potkala i nové tváře, ale stále se jí stýskalo po jejích starých kamarádech, kteří se ztratili někde pryč. Párkrát šla s Rafaelem k jezeru, ale nebyla to žádná zábava, protože Rafael je strašně vážný a prostě s ním není moc sranda. Pomalu, ale jistě, se blížil Halloween, který měl být tento rok osudným pro mnoho studentů. Když vyšli z Velké sině po hostině, tak našla Harryho, jak tam stojí nad paní Norrisovou napíchnutou na držadle pro louč. Hned k němu šla a snažila se zjistit co se stalo, ani na vteřinku jí nenapadlo, že by to mohl udělat on, přeci jen mu po minulém roce alespoň minimálně věřila, že opravdu není tím, kdo touží po pozornosti. Nijak se o zničenou zeď písmem od krve nezajímala, protože jí víc trápilo to, co to znamenalo. Ona sama se o sebe nebála, ale bála se o své přátele, kteří byli z mudlovských rodin. 

No dlouho se nic nedělo a na dědice se téměř zapomnělo. Adelle chodila na hodiny, trénovat kouzla a ven s přáteli, už to prostě neřešila. 

Potom přišel první klacek pod její nohy v podobě profesora Darklyna, který mluvil o jisté kouzelnici z minulosti, která zemřela tragickou smrtí po ještě tragičtějším životě, který jí prý údajně připravil jeden z Adelliných předků. Všichni se na ní dívali a jí to celé strašně ublížilo. Její rodina přeci není ta špatná, to jen ostatní roznášejí lži a nepravdy o jejich minulosti, protože závidí a chtějí jim ublížit. Po dlouhé době se dívka opět rozplakala, ale až když byla sama a v bezpečí v Loděnici, kam vždy chodí. Našel jí tam ale někdo, koho nečekala - Rafael. Nebohá Adelle je ovšem tak slepá, že naprosto ignorovala veškerý cit přesahující hranice přátelství, co se jí snažil její kamarád naznačit. Pár dní na to se stala její vlastní opravdová bitka a to s Leslie, která ji tedy uhodila prvně, ale Adelle si to nenechá líbit, že. Nakonec z toho byla zničená, protože tohle nebyla ona. Ona by nikoho neuhodila. Rafael jí našel až na odpočívadle, kde se snažila dostat do Komnaty nejvyšší potřeby. Byla za něj ráda a nakonec spolu šli na ošetřovnu.

To už se ale blížila zima nastal další tvrdý náraz v tomto roce a to, když našli její kamarádku Wiru Foxx zkamenělou. Adelle byla samozřejmě zničená a rozhodla se postarat o všechny kamarádčiny věci a vydat se pátrat po dědici Salazara Zmijozela. 

Nejdříve hledala dlouze v knihovně a všech možných spisech o tom, kde by se ona tajná místnost mohla nacházet, ale nic k nalezení, jen legendy. Nakonec se rozhodla k lehce zoufalejšímu činu, ale neznala na škole člověka, co by věděl více o historii školy, než byl její profesor Dějin kouzel Darklyn. Během jedné hodiny se ho hned na začátku zeptala, jestli by jim nemohl říct něco o Tajemné Komnatě. Třídou to zašumělo, nebyla jediná, kdo by o tomto tématu chtěl slyšet. Profesor jim dal opravdu stručnou odpověď o tom, že je to tajná místnost, která se nikdy nenašla. S tím se Adelle nemohla spokojit a tak naléhala dál i během jejich výpravy za obry, která se později stala dosti osudnou, což v těch chvílích nevěděla. Profesor jim tedy nakonec řekl, že je v komnatě jakási nestvůra, která má odstranit všechny, kteří nejsou hodni studovat magii. Krátce před skončením hodiny došlo k útoku ze strany obrů, kteří se jaksi rozhodli nebýt tak přátelští jak měli být. Všichni žáci stihli uprchnout k portálu, jen profesor tam zůstal. Okamžitě poslala Leylu za ředitelem Morcem a sama se s Drahomírou vydala dopravit zraněnou Rosittu na ošetřovnu. Nakonec Adelle svou otravností přiměla madame Pomfrey aby za ředitelem poslala patrona, který ho měl seznámit se situací, protože si nebyla jistá, jak to Leyla zvládla, byla přeci jen v šoku z toho co se stalo. 

Na chvíli se všechno uklidnilo a Wiru se povedlo znovu oživit, takže se Adelle značně zvedla nálada. Vánoce byly tady a je čekala slavnostní večeře a následující den ples. Adelle pozval opět Rafael, ač ona sama ani nevěděla, jestli tam opravdu chtěla jít. Na štědrovečerní večeři se událo něco zvláštního, co nikdo nečekal, objevil se George! Adelle nevěřila svým očím. No vykašlala se na nějakou konverzaci s Harrym, Nevillem a dívkami ze své koleje, co byli v prvním ročníku a běžela okamžitě za ním. Nic jí neudělalo za celý ten rok takovou radost jako to, že ho vidí. Měl zůstat do konce vánočních prázdnin a poté se vrátit do Kruvalu. Adelle nechtěla aby odjel, ale nevěděla jak mu pomoct, aby mohl chodit zase do Bradavic. Následujícího dne byl ples a taky vlastně i jiná tragédie. Adelle seděla ve Vstupní síni a upravovala si vlasy na ples, když k ní přiběhla Rositta, že utíká před Georgem, který přišel o pár minut později. Po chvilce stejně Rositta utekla a tak se Adelle vydala za Georgem do cvičebny, protože nechápala co se děje a Rositta jí přišla, že se chová divně. George jí řekl, že má Rosittu rád. Tohle Adelle ač si to do té doby neuvědomovala velice zabolelo, ale snažila se netvářit, že se to děje. Nic nechápala a tak prostě raději odešla a šla na ples. Víceméně se bavila, než zahlédla George, který pozoroval Rosittu s Bryannem. Znovu se z toho cítila strašně a tak raději zamířila za Wirou a Melody a nakonec pryč z plesu, protože jí z nějakého důvodu přela naprosto nálada a chuť se bavit. O tom, že George odešel zjistila až od Rafaela, který jí to řekl. Po tomto zpackaném plese přišel hned další a to valentýnský. Adelle všem tak moc říkala, že jí to nezajímá, že tam šla nakonec sama za Isolde, jak příhodné. Mluvila tam s Katherine, které řekla o tom, že má někoho asi ráda a že to není Rafael. No po chvíli k ní přiletěl amorek, který jí donesl zamilovaný vzkaz. Cítila se z toho špatně a Katherine říkala, že je to určitě od Rafaela a dostrkala jí až k němu a on jí to potvrdil. Nechápala už nic. No to do ní strčila ještě profesorka a nebohá Adelle spadla Rafaelovi přímo do náruče a na rty, takže jí vlastně ukradl její první polibek. Následně se jí vyznal, že jí má vlastně rád, ale Adelle byla v té situaci tak ztracená a stejně i ve svých citech ke všem kolem, že ho raději poslala do zadních partií a utekla pryč.

Snažila se nemyslet na to, co se stalo a normálně fungovala v hodinách a na všech akcích. Na hodinách dějin se děli stále zajímavější věci. Profesor Darklyn to přežil a vrátil se, ale ne tak úplně celý... Ztrácel se v minulosti a mluvil o její rodině. Byla zmatená, ale zároveň jí velice zajímalo co se dělo a jací jsou její předkové a ostatní příbuzní. Vlastně díky němu vůbec prvně viděla svého strýce Paula Hardena. Zdálo se, že se blýská na lepší časy, protože všude byly jen samé úsměvy a radost, například na narozeninové oslavě Rositty, tam se seznámila s dalšími novými lidmi a náramně si to užila.